directions_bikePřivítat podzim v Torgau z Drážďan a zpět 💨💨💨🚴🥵💪

Co říci úvodem, aby to bylo vše vystihující. Fókal takové větr, že i Labe teklo obráceně! To už je co řéct! 😁 Ne vážně, nebýt toho vichru, tak to snad mohl být i fajn výlet 😂
Tam to byl čelňák a zpátky bočňák 💨🚴.
Do zad mi foukalo jen párkrát a při cestě zpět právě i v místech, kde jsem to nepotřeboval. Skoro v 60 kmh a silném poryvu se blbě kolo ovládá. ☝️ Bylo to krutý, to říkám zcela otevřeně, dobře že se mnou nikdo nebyl, proklel by mě a už by se mnou nikdy nikam nejel 😏 Jenže počasí člověk neporučí...

Přitom jsem to měl tak hezky vymyšlené. Vstát v 6 hod, okolo 9-10. vyjet z Drážďan a do 20 hod být zpátky... 🤣 ha ha ha

Vstát se mi podařilo podle plánu, ale ranní rituály a balení trvaly o hodinu déle. A stejně jsem něco v garáži nechal (o tom později).

Cesta do Drážďan byla OK do chvíle, než mě Mapy svedly nesmyslně do obce Dohna - Rathaus. Udělám foto, znovu upravím navigaci a mířím do města k parkovišti, které jsem si na mapách našel jako neplacené.
Jenže ouvej, všude se něco kope, opravuje, zúžení silnic, semafory, zákazy odbočení apod. Ztratil jsem tam 3/4 hodiny, abych zaparkoval nakonec úplně někde jinde. Mimochodem na soukromém stání jakési asi spediční firmy. Zdarma. Jinak je to všude na kartu, nebo placené, na to pozor. (Tady jsem si to s kolem jdoucí anglicky mluvící paní domluvil.) 👍

Cestu si celkem užívám a když to právě alespoň trochu jde, fotím a točím co mě právě zaujme. A je toho hodně, od panoramat přes historické stavby venkova i měst, po lidovou tvořivost. Mám pocit, že pokaždé když zamknu mobil na řídítka, míjím ještě fotogeničtější záběr. Jenže to už jsem v zápřahu a musím šlapat, nikam bych totiž nedojel.

Mám silniční kolo, ale není to správná volba, gravel by byl ideál. Stále se mění povrch z asfaltu na dlažbu a pavé, až na hodně drsné šutry, kde trnu abych neměl defekt. Právě se drncám na sedle způsobem, když si pomyslím, ještě že už mám děti a další nechci - tenhle povrch to pojistí! 👍😂

Projíždím právě obcí Borschütz, když míjím jezdeckou školu (Reitbetrieb Anja Käseberg) kde zdravím koně ve výběhu a pokračuji dál. Jenže co čert nechtěl, nějak se mi vlní kolo pod zadkem. Že by ta tyčinka v žaludku vážila víc, než když poskakovala v kapse? 🤔

Kdepak, mám teprve 67 km za 2:56 a úplně prázdné zadní kolo! Tady jsem si vynadal poprvé. Pumpička zůstala na gravelu v garáži! 🤣 Není tohle ta nejryzejší ironie? 🤦

Kouknu do mapy a vidím, že jednoznačně je to kratší zpátky do obce, kde byly otevřené vrata do stáji, a dost možná by mi mohl někdo pomoct.
Měl jsem štěstí! Pán, který sice mluvil jen německy a pomohl mi vyměnit jak duši, tak nafoukat kompresorem přesně na šest, byl hodně ochotný a milý. Pozvání na pivo jsem odmítl i když chuť byla velká a měl fakt pěkný kalendář. 😂

I s kilometrovou procházkou a opravou kola jsem už za půl hodiny zase seděl na kole! ♥️💪

Po dalších 33 km přijíždím k hradu-zámku Hartenfels hlavního města Torgau okresu NordSachsen. Tady se dostávám k tomu, proč jsem si tohle město vybral pro svou cestu.
Mimo Německo je město nejlépe známé jako místo, kde se 25. dubna 1945 poprvé setkaly armády Spojených států a Sovětského svazu blízko konce druhé světové války. Tento den je připomínán jako "Den Labe". Následná historie místa je poněkud pohnutá. Sovětské lágry, věznice Fort Zinna jako věznice Východoněmecké lidové policie, atd.

Poslední zážitek, který bych rád zmínil byl chovaný medvěd hnědý v hradním příkopu. Nevšímal si mé "maličkosti" dokud jsem nevybalil svačinu chleba se šunkou. Jak ji závětřil, hned přiběhl ke zdi, postavil se na zadní a pořád ukazoval, ať mu ji hodím. Trochu jsem se zdráhal, aby třeba nebyl z toho chleba nafouklej jako já 😂
Ale svačina byla větší než můj stažený žaludek, tak jsem mu kousek hodil. Teď jsem konečně cítil uspokojivý pocit nemarnosti mé útrpné cesty.

A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká na dalších 100 km zpátky... 😂🤦🥵